KAMÉLIE Přeloučská Pečeť

Jmenuji se Nela Bohová, narodila jsem se v Pardubicích a studuji na Anglickém gymnáziu. Již od raného dětství jsem milovala zvířata a přírodu, které se stali mými největšími koníčky. Asi jako každé děti jsme si já a moje starší sestra moc přály pejska. Ale vzhledem k mé alergii rodiče museli vybrat plemeno, které by co nejméně línalo. Tak jsem se vlastně dostala k pudlům.

Předtím jsem o tomto plemeni prakticky nevěděla nic. Jen náhoda tomu chtěla, že můj tatínek objevil inzerát v jednom zverimexu. Jednalo se o trpasličího hnědého pudla. Rodiče se tedy jeli podívat na pěti týdenní štěňátka. Ze všech se jim na první pohled zalíbil ten, který si jako jediný hrál s míčkem. Takto se k nám na podzim roku 1998 dostal Vikoušek, můj první pejsek. Velice mě mrzí že jsem v té době byla malá a jeho štěněčí léta trochu zameškala.

Teprve později asi v 9 letech, jsem si vysnila budoucnost jakou bych si přála. Starat se o několik zvířat a možná, aby se toto přání stalo mou prací. Vikoušek byl členem naší rodiny velmi dlouho. Přinášel do života naší rodiny elán a radost. Bohužel zemřel po těžké a náhlé nemoci 6. března 2009 v nedožitých 12 letech. Pevně věřím, že jsme mu poskytli lásku a péči, kterou si zasloužil. Nikdy na něj nezapomenu.

Po smrti Vikynka jsem si uvědomila že už nikdy bez pejska nemůžu a nechci žít. Všichni jsme se shodli na tom že si pořídíme opět pudlíka. Toto plemeno jsem si oblíbila pro jejich vyjímečnou inteligenci, vytříbenou eleganci , schopnost učit se a vyrovnanou povahu. Můj tatínek byl v hledání štěňátka nejaktivnější. Na stránkách chovatelské stanice Envisan našel k odběru štěňátko trpasličího červeného pudlíka jménem Zucco. Moc se nám zalíbil a bylo rozhodnuto že se stane členem naší rodiny.

Po delší době jsem si nemohla nevšimnout jeho přátelské povahy. Pohrávala jsem si proto s nápadem pořídit mu kamaráda. Jelikož Zucco nemůže být vystavován a já jsem se poslední dobou o tuto aktivitu začala velmi zajímat, přála jsem si kvalitní štěňátko z dobrého chovu. Požádala jsem tedy o radu paní Paroubkovou, která nám stříhá Zucca a sama má chovatelskou stanici pudlů. Ze začátku jsme striktně trvali na pejskovi ale poté jsme se shodli i na tom, že fenečka by pro nás byla stejně vhodná. Ta nám aktivně pomáhala se sháněním štěňátka ale žádné nabízené nevyhovovalo naším představám.

Velmi mě potěšilo, když mi paní Paroubková nabídla jedno poslední štěňátko (fenečku), které měla právě k odběru. Nemohla jsem se dočkat až je uvidím ještě všechny pohromadě. Nikdy nezapomenu na to, když jsem viděla ty čtyři nádherné černé kuličky. Všechna miminka byla stejně krásná a přítulná že jsem se ani nezmohla na slovo. Takto se ke mně dostala „moje holčička“ Kamelie Přeloučská pečeť. Už při našem přijezdu jakoby jí instinkt říkal že bude moje, se držela od ostatních sestřiček. Dosud nemůžu uvěřit tomu že jsem se stala její paničkou.